Sametová revoluce bez cenzury, aneb jak to vlastně bylo?

Datum 17. 11. 1989? Slýcháš to poslední dobou pořád a nevíš, co si o tom myslet? Nezoufej, tenhle článek ti pomůže. O sametové revoluci se dá vyhledat mnoho článků, videí, konspiračních teorií, dobových záběrů a dalších podkladů a jednoho to může nechat v rozpacích. Věřit oddaně něčemu na internetu je přece jen pořád nebezpečná hra a málokdo jí umí doopravdy hrát.

Při cestě za komplexním věděním nás tedy v redakci napadlo jít až k pramenu. V našem případě se jednalo o čtyři pracovníky na naší škole, co v tomto období doopravdy žili. Zeptali jsme se jich, jaký názor na to všechno mají oni. V tomhle článku se dočteš: Jak se žilo před revolucí, jakým způsobem někteří naši kantoři strávili den revoluce a co se změnilo po ní.

Zuzana Autratová (učitelka němčiny)

Kolik vám v době Sametové revoluce bylo?

To jsem byla ještě celkem mladá. Tehdy mi bylo 27 let, byla jsem šťastná maminka malého syna a učila jsem na jedné brněnské základní škole.

Jaký byl váš život a vaše okolí před Sametovou revolucí?

Všechno bylo značně limitováno a negativa tehdejšího režimu v té době už byla celkem znatelná. Byl velký problém sehnat vesměs cokoliv. Kvůli tomu, že se moje maminka po roce 1968 až moc výrazně vyjádřila k tehdejšímu režimu, jsem do sametové revoluce nemohla nikam vycestovat. Nemohli jsme jet na západ a dokonce ani do Jugoslávie. Každopádně s rodinným životem jsem byla nadmíru spokojená.

Pozorovala jste nějaké specifické jevy v tehdejší společnosti?

Těsně před revolucí? Už jsme se různými způsoby dozvídali, co se děje v Německu a z různých zahraničních zpráv relativně objektivně i to, co se dělo u nás. Bylo to cítit ve vzduchu a lidé tušili, že se něco děje.

Jak jste prožívala vy sama 17. listopadu roku 1989?

V ten den byl myslím víkend a já byla na chalupě, tudíž se k nám to, co se dělo v Praze, dostalo až zpětně. Každopádně to netrvalo moc dlouho, takže už druhý den bylo všechno dobře poznat.

Co se tedy změnilo?

Hned další den zvlášť ve škole byla poznat razantní změna. Někteří učitelé nosili odznáčky s vlajkou. Problém byl ale v tom, že naše paní ředitelka byla kovaná komunistka. Ta z toho všeho moc nadšená nebyla. Bylo vidět jak jí to jde, jak se říká, proti srsti. V podstatě už s tím ale nemohla nic moc udělat.

Ke sklonku roku 1989 jsme si udělali náš první slavnostní výlet do zahraničí. Jeli jsme na jeden den do Rakouska. Kolony na hranicích tehdy byly obrovské, ale pro nás to byl velký svátek.

Co dalšího jste po revoluci kromě odznáčků a rozzlobené nadřízené zaznamenala?

Hned po revoluci se začaly po republice organizovat nejrůznější akce, především velká setkání. Děly se nejen v Praze, ale i jinde po republice. Na Manifestace jsem chodila i já. Konaly se například na náměstí Svobody, ale bylo tam tolik lidí, že jsme se tam neměli vůbec šanci dostat. Dodnes si pamatuji, jak jsem mohla celou tu úžasnou atmosféru nasávat nejblíže z Joštovy ulice. Stála jsem u kostela svatého Jakuba a davy pokračovaly až na místa, kde dnes stojí naše nechvalně slavná koňská socha.

Tehdy měli proslov různí zástupci občanského fóra, co mi ale utkvělo v paměti asi nejlépe, byl proslov Miloše Zemana. Ten tehdy mluvil ještě rozumně a všichni jsme ho obdivovali. Celkově panovala úžasná atmosféra. Dopravní systém ten den kolaboval, všude bylo obrovské množství lidí a nepořádek, přesto se ale všichni na sebe usmívali a chovali se k sobě hezky a ohleduplně.

Pan inženýr Horák (školník, IT technik)

Kolik vám v době Sametové revoluce bylo?

V roce 1989 mi bylo 31 let.

Jaký byl váš život a vaše okolí před Sametovou revolucí?

Můj život byl asi takový, jako život drtivé většiny ostatních lidí. Chodili jsme do práce a moc jsme toho dělat nemohli. Včetně cestování. Každopádně se mi ještě těsně před listopadem povedlo vycestovat do Německa a do Francie a domů jsem se vrátil týden před 17. listopadem. Jinak moc nevím, co bych k tomu řekl, asi bych opakoval jen to, co říkají všichni. Byly zkrátka určitá omezení, respektive jich teda bylo spíš hodně.

Co konkrétně jste dělal 17. listopadu 1989?

V den revoluce byl víkend, takže já byl jen doma.

Co se ve vašem okolí po revoluci změnilo?

Hned v pondělí všichni urputně sháněli Mladou Frontu. Tehdy to totiž byly vlastně jediné noviny, co se vážně nebály otisknout pravdu. Lidé už se dívali na rakouskou televizi, kde byly záběry jak vše probíhalo. K tomu si paradoxně pročítali různé jiné tisky, ve kterých se psalo o tom, že policisté jen kontrolovali občanské průkazy, a o jiných žvástech.

Později po sametové revoluci se značně uvolnily poměry. Když se stal Václav Havel prezidentem, vznikla tady jakási podnikatelská horečka. Všichni začínali podnikat jako zběsilí a každý se hned viděl jako milionář. Později někteří krachovali, ale někdo v tom všem takříkajíc uměl chodit, tudíž se pak prakticky přes noc někdo vážně milionářem nebo i multimilionářem stal. Spíš bych ale řekl, že si s tím někteří neuměli poradit a někdy docházelo k jistým absurdním situacím. Mírně to zavánělo anarchií, protože si najednou všichni mysleli, že mohou úplně všechno. Z extrému do extrému.

Tomáš Měšťánek (učitel nauky o společnosti)

Kolik vám v době Sametové revoluce bylo?

Mně bylo v době sametové revoluce 40 let.

Jaký byl váš život a vaše okolí před Sametovou revolucí?

Můj život byl se všemi pozitivy a negativy jako život dalších skoro 15 milionů občanů tehdejší Československé republiky. Můj život byl život učitele, který učil, protože ho to, s okem přimhouřeným nad některými limitacemi, bavilo. Nenechal jsem se znechutit.

Nebyl jste ve své práci nějak limitován?

No tak samozřejmě, že ano. Nebyl jsem disident a nevykládal jsem žádné věci, za které by mě mohli zavřít. Tím jsem byl pochopitelně limitován, každopádně i v rámci omezenosti si člověk vždycky najde něco rozumného, co by mohl říkat.

Jak jste prožíval sametovou revoluci?

Ten den jsem byl v kině se svým osmiletým synem. Chudák to neměl jednoduché. Šel jsem s ním na film "Až přijde kocour" do kina Ponrepo (tehdy vyhlášené kino pro náročné). Tento film byl dlouhou dobu zakázaný a jeho promítání bylo většinou jen "nedopatření". Synek to musel protrpět, nebylo to asi něco, co by v té době ještě zvládl ocenit.

Večer jsme normální zprávy nesledovali, protože jsme je měli za zmanipulované. Všechno jsme se tedy dozvěděli z vídeňských zpráv o něco později. Původně jsme si mysleli, že jde o další planý poplach, kterých v té době bylo víc. Opak se ale nakonec ukázal být pravdou.

Co se ve vašem okolí po roce 1989 změnilo?

Změna pro mě byla, stejně jako pro ostatní, k lepšímu. Asi hlavní bylo to, že už mě nedržely ty dříve zmíněné limity. Těšilo mě to, že jsem mohl učit vlastně bez omezení.

Dana Machovská (učitelka češtiny a dějepisu)

Kolik vám v době sametové revoluce bylo?

V době sametové revoluce mi bylo velmi čerstvě 18 let. Dalo by se říct, že mi ještě

dohořívaly svíčky na dortu, narozeniny jsem slavila pár dní před revolucí.

Jak se vám žilo před Sametovou revolucí?

Před ní i nějaký čas po revoluci jsem žila značně bohémský život. Chodila jsem na různé koncerty, festivaly, oslavy, akce a účastnila se obecně velmi často nějakého společenského dění. Když jsem zrovna nebyla někde mezi lidmi, byla jsem ponořená v knihách.

Výběr knih v té době režim značně zužoval, každopádně mým sociálním aktivitám, více než režim, tvořil mantinel můj striktní tatínek. Bez ohledu na to, o co se jednalo, jsem vždycky musela být doma před desátou.

V té době jsem tedy žila definici divokého studentského života ohraničenou vlastně jen hranicí deseti hodin. To bylo ale nepříjemné, protože i po 25 letech čekání nebyla vyřízena naše žádost o zavedení pevné linky k nám domů. Tehdy to tedy bylo tak, že co se domluvilo, vážně platilo a v deset hodin bylo zkrátka vždy v deset hodin.

Jak jste prožila 17. listopad roku 1989?

Upřímně nijak zvláštně. Byl to, pokud dobře vím, pátek. S největší pravděpodobností ten den tedy pro mě vypadal asi takto: Vstala jsem, šla jsem do školy, ze školy domů a z domova na akci odkud jsem se pak přesně na desátou hodinu vracela domů. Teoreticky mezi tím vším byly asi nějaké menší čtecí přestávky, ale to už je detail.

Co se pro vás po revoluci změnilo?

Chvilku po revoluci byl ještě pořád ve vzduchu strach, tak nám starší říkali, ať se hlavně do ničeho nezapleteme, nebo nebudeme moci dostudovat. Naštěstí tenhle strach později opadl.

Od té doby jsem mohla začít číst všechno to, co jsem číst nemohla a o čem jsem často ani nevěděla, že by vůbec existovalo. Tehdy jsem přečetla první knihu od Tolkiena a to bylo pro mě jako být zasažena bleskem z čistého nebe. Na západě to byl jeden z nejúspěšnějších autorů vůbec a já o něm do té doby vůbec ani neslyšela...

Libovala jsem si také ve svobodě cestování. O prázdninách po revoluci jsme vyrazili s přítelem stopem do Itálie a zpět. Bylo to dobrodružství, jak se patří. Spali jsme po různých příkopech, umývali se na odpočívadlech atd. Italové z nás tehdy byli úplně paf. Lidé z východu byli pro Italy neprobádaná, podivínsky vzezřející stvoření - něco jako mimozemšťané. Když jsme někde stopovali, nemuseli jsme většinou čekat ani pět minut. Italové na nás byli tak zvědaví, že zastavovali okamžitě. Po cestě nám někteří lidé dávali dokonce své svačiny a my měli poprvé v životě šanci ochutnat takovou věc, jako je třeba obyčejný máslový croissant. To pro nás byl samozřejmě úplně nový svět chutí. Celkově to bylo asi nejlepší dobrodružství mého života.

V neposlední řadě se i trošku více uvolnily poměry mého bohémského života - mohla jsem konečně být venku i po desáté hodině. To mělo ale asi více dočinění s tím faktem, že jsem byla na vysoké škole a tatínek na mě už neměl takové "páky"...

Ondra Jarolím