Rozhovor s bývalým ředitelem Kociánky

Každý den vstanu, nasnídám se a nasednu do autobusu. Se sluchátky v uších projíždím kolem zařízení zvané Kociánka. Občas se u toho i zamyslím. A právě jedno takové zamyšlení mě vedlo k vytvoření tohoto článku. Zamyslela jsem se nad tím, co je vlastně Kociánka, jak vlastně funguje a jaký je její účel. Zjistila jsem, že na tyhle otázky neznám odpověď, ale že znám někoho, kdo odpověď na tyto otázky zná. Proto jsem se na pár otázek zeptala bývalého ředitele Kociánky - Jiřího Podluckého, aby nám trochu popsal, co Kociánka je, a jaké je to být ředitelem takového zařízení.

Děkuji Vám, že jste přijal mé pozvání. A hned tak ze začátku, jelikož někteří z našich studentů neví, co je Kociánka, osvětlil byste jim to nějak stručně?

Centrum Kociánka je zařízení, které se nachází v krásném zámeckém parku v Králově Poli. Kociánka poskytuje služby zdravotně postiženým dětem a dospělým s tělesným, mentálním, kombinovaným postižením a osobám s poruchou autistického spektra. Úkolem Kociánky je posilovat u zdravotně postižených jejich začlenění do společnosti. Uživatelé služeb (klienti) mohou využít služeb Domova, Týdenního stacionáře, odlehčovacích služeb, Sociálně terapeutických dílen a Chráněného bydlení. Kociánka zajišťuje svým klientům zdravotní služby a stravování.

Jak jste se stal ředitelem Kociánky? A bavila Vás tahle práce?

Na Kociánce jsem začínal v roce 1974 jako učitel odborných předmětů. Ředitelem Kociánky (tehdy Ústavu sociální péče pro tělesně postiženou mládež) jsem byl jmenován Radou Jihomoravského krajského národního výboru v roce 1983. Ve funkci ředitele jsem byl až do prosince 2012. Práce na Kociánce mě velmi bavila, navazoval jsem na moderní koncepci ucelené rehabilitace pro osoby se zdravotním handicapem a na myšlenky zakladatele Kociánky - boskovického učitele Jana Chlupa a Alice Masarykové. Za svou dlouholetou činnost jsem dostal poděkování ministryně práce a sociálních věcí.

Jak dlouho jste zastával funkci ředitele Kociánky?

Funkci ředitele Kociánky jsem vykonával od srpna 1974 do prosince 2011.

Jaká byla náplň Vaší práce?

Náplň práce ředitele zařízení, kde se připravují děti a mladí dospělí na život ve společnosti je velmi široká a náročná na manažerské schopnosti a odbornost. Především musí být ředitel empatický jak ke klientům, jejich rodičům, tak také ke svým zaměstnancům. O to jsem se celou mou karieru snažil.

Na co všechno se Kociánka zaměřuje?

Kociánka je dlouhodobě (letos 100 let od založení) zaměřena na podporu při vzdělávání a pomoc v zařazování do praktického života. Po celou dobu mého působení ve funkci ředitele jsem kladl důraz na ucelenost jednotlivých složek rehabilitace, tj. rehabilitace pedagogická (zařazení zdravotně postiženého jedince do vzdělávacího procesu od MŠ až po střední školu s maturitou), rehabilitace pracovní (výuční a zácvikové obory vhodné pro zdravotně postižené, chráněná pracoviště), rehabilitace léčebná (poskytování specializované fyzioterapeutické, balneoterapeutické, ergoterapeutické a medicínské péče) a sociální rehabilitace (např. pomoc při začlenění do pracovního procesu, pomoc při zajišťování chráněného bydlení, sociální poradenství...).

Co Vás na této práci bavilo?

Asi nejvíc mně bavila pedagogická a sociální činnost, práce při budování infrastruktury Kociánky, která byla v minulosti velmi zanedbaná. Rád jsem chodil mezi zaměstnance na jednotlivá pracoviště. Inicioval jsem vybudování biotopu v areálu Kociánky s jezírkem Dr. Jaromíra Tomečka, který rád chodil na Kociánku.

Jak vypadal Váš pracovní den?

Můj pracovní den začínal poměrně brzy ráno, tj. v 6:30, a končil různě odpoledne, podle toho zda se konaly akce pro klienty nebo jejich rodiče. Porady vedení jsem svolával pravidelně ve čtvrtek, často jsem jezdil do detašovaného pracoviště na Vysočinu, do zařízení Dětského střediska Březejc. No a časté byly cesty do Prahy na Ministerstvo práce a sociální věci, které bylo od roku 1991 naším zřizovatelem. Hodně svého času jsem věnoval přímým rozhovorům s klienty a pracovníky.

Kdybyste se mohl vrátit do této funkce, vrátil byste se?

Tak to bych musel být o hodně mladší (ukončil jsem své působení ve funkci ředitele v 68,5 letech). Takže pokud bych splnil požadavky ve výběrovém řízení na ředitele tak bych musel být aspoň o 20 let omlazen.

Potkal jste při svém působení zde nějakého člověka s výjimečným příběhem, o který by Vám nevadilo se podělit?

Ano, potkal jsem se s řadou výjimečných osobností, vážil jsem si pracovníků, kteří pracovali s klienty s těžkým postižením a kteří vynikali svou empatií ke klientům a také k rodičům klientů (např. paní Slívová, Zdráhalová, Kyslinková...), dále PhDr. Navrátil, MUDr. Zemanová, Pospíšilová, Meixnerová, Mgr. Drlíková, Kotasová, Geier, Růžička, Kuncová a řada dalších osobností, které se podílely na výjimečnosti Kociánky.

Je něco, co byste chtěl vzkázat či sdělit studentům Slovaňáku?

Studentům Slovaňáku přeji především hodně úspěchů ve studiu. Doporučuji, aby se přišli podívat do areálu Kociánky, aby poznali radosti a strasti osob se zdravotním postižením. Mohou obdivovat Zvonici s poselstvím dalajlamy od mistra Fialy, Spirálu integrace od mistra Macháčka, jezírko Dr. Tomečka s oskerušemi, rehabilitační bazén, hřiště pro petang, hipoterapii s krásným zázemím, sbírku rostlin ve cvičných sklenících a mnoho dalších zajímavostí.

Já moc děkuji za rozhovor, jsem velmi ráda, že jste nám Kociánku trochu osvětlil.

Já děkuji za pozvání.

Barbora Podlucká