Kousek Česka mimo republiku

Rumunsko, Srbsko a Maďarsko. Co tyto státy spojuje? Pro tento článek hlavně oblast Banát. Pro nás možná známé, nebo méně známé prostředí. Přesto by se pro soudobého Čecha mohlo stát domovem, jaký nenajde nikde jinde (kromě rodné hroudy, samozřejmě). I zde se totiž mluví česky. Pokud se bojíte, že nebudete rozumět obyvatelům místa, které bylo osídleno před cca 200 lety, není se čeho obávat. Jejich čeština se liší jen v jemných detailech a mnohdy se podobá mluvě našich babiček na vesnicích.

Podstatná je česká menšina hlavně v rumunské části, kde čeští migranti od roku 1823 založili dvanáct vesnic. Spolu s nimi přicestovali i sudetští Němci, kteří si založili obydlí severně od našich krajanů. Krajina byla tehdy řídce osídlená, proto se sem za příslibu slušného výdělku, vlastní půdy a později třeba i úlevy od vojenské služby nastěhovalo i několik českých rodin.

Dnes už zbyla jen polovina obcí. Kupodivu si neustále udržují rodný jazyk, mnohdy ale musí umět i jazyky okolního prostředí (rumunsky, maďarsky, srbsky). Kultura se udržovala i tím, že sňatky probíhaly hlavně mezi obyvateli českých vesnic. To vysvětluje i většinové zastoupení Čechů v jednotlivých vesnicích (90-99 %).

Dnes místní populace zažívá úbytek. Mladí se stěhují za prací, které tu příliš není. Jejich rodiče zůstávají a dožívají stáří ve známém prostředí. Některé vesnice jsou tedy odsouzeny k zániku, pokud zde nepřibyde mladých.

V současnosti je Banát navštěvován mnoha turisty a mnoho učitelů sem jezdí učit, aby česká kultura v této oblasti nezanikla. Přesto je jejich osud ve hvězdách.

Tereza Křivská